| pondělí | úterý | středa | čtvrtek | pátek | sobota | neděle |
| Předmluva 28. 6. 2010 |
Kapitola 1 1. 7. 2010 |
Kapitola 2 2. 7. 2010 |
Kapitola 3 3. 7. 2010 |
Kapitola 4 4. 7. 2010 |
||
| Kapitola 5 5. 7. 2010 |
Kapitola 6 6. 7. 2010 |
Kapitola 7 7. 7. 2010 |
Kapitola 8 8. 7. 2010 |
Kapitola 9 9. 7. 2010 |
Kapitola 10 10. 7. 2010 |
Kapitola 11 11. 7. 2010 |
| Kapitola 12 12. 7. 2010 |
Kapitola 13 13. 7. 2010 |
Kapitola 14 14. 7. 2010 |
Kapitola 15 15. 7. 2010 |
Kapitola 16 16. 7. 2010 |
Kapitola 17 17. 7. 2010 |
Kapitola 18 18. 7. 2010 |
Jak vypadá naše táborové místečko po dokončení hlavních příprav, ale ještě necelé dva dny před příjezdem, se můžete podívat ve fotogalerii z 28. 6. 2010. Zatím je tam pusto a prázdno, jenom někde ve skrytu se pohybuje Filípek s Matýskem (odkaz), ale brzy se to změní.V odkazech na fotogalerie se můžete potkat se značkami (D) a (Z), které označují autora fotografií (možná by bylo lepší uvést ...které označují, čí byl fotoaparát, kterým byly pořízeny následující fotografie, protože zdaleka ne všechny fotografie udělal vlastník aparátu). (D) = Dan, (Z) = Zuzka
Fotogalerie 29. 6. 2010 (D)
Konečně odjezd. Jsou dny, kdy se i nenáviděné ranní vstávání může proměnit v celkem vítanou činnost. Zvláště tehdy, když po něm následuje třeba odjezd na tábor.Poslední dobou to vypadá, že první táborová hra začíná ještě dříve, než vůbec nastoupíme do vlaku. Docela dobře by se mohla jmenovat „Najdeme se?“, protože na Hlavním nádraží se díky rekonstrukci situace mění každou hodinou. Je to podobné, jako kdybyste si s někým dali sraz „na Václaváku“. Tuto hru nakonec všichni dohráli úspěšně a včas, takže jsme odjeli hezky spořádaně a bez komplikací.Po příjezdu do tábora nastalo zabydlování. Ti, kteří už s námi na táboře byli, věděli, že některé věci, jako například prostěradlo, se do krosny balí až na konec, aby se do stanu mohlo umístit jako první a všechny ostatní věci až potom. Ti ostatní už to ovšem vědí také :-) Odpoledne si s námi totiž počasí zahrálo hru na rychlost a do vybalování začalo pršet. Tehdy jsme ovšem ještě neměli ani tušení, že to na velmi dlouhou dobu bude poslední voda shora. Přesněji – až do 17. července.První společná večeře byla tradiční polévka, ve které skrz nudle nebylo vidět polévku. V našem táborovém slovníku se takovému kulinářskému úkazu říká hustolívka [hustolífka].
Kilometry (den/celkem): 0/0
Počasí: odpoledne déšť mírný
Nalezené keše (den/celkem) – 0/0Fotogalerie 1. 7. 2010 (Z)Druhý den tábora má částečně ještě také tradiční průběh – hlavní dopolední činností je nákup zásob, abychom měli co jíst v táboře i na výletech. Naštěstí to do Hronova nemáme daleko, a tak se i stěhování brambor a podobných potravin v batohu na zádech dá zvládnout.Téma letošního tábora bylo s ohledem na táborovou historii poněkud neobvyklé – Geocaching. V okolí tábora i na místech, kam jezdíme na výlety je opravdu dostatečné množství zajímavých kešek. S hledáním té první jsme začali hned v Hronově ještě před nákupem. Protože někteří již měli tuhle keš ulovenou z dřívějších akcí, byl tentokrát odlov na Mišelce, která s námi jela na tábor poprvé. Alois Jirásek chvíli odolával, ale nakonec podlehl. První táborová keš byla naše.Po tradičním obědě (špagety) jsme se vydali na obvyklou obhlídku okolí. Současně jsme ji spojili s pokusem o odlov další kešky u Dřevíčské studánky. V popisu ke kešce byla uvedena obtížnost terénu tři a půl hvězdičky (z pěti možných), což jsme pochopili až při příchodu ke studánce. Nebudeme napovídat,ve kterých místech je keš schovaná, rozhodně není blízko studánky, ale pokud se do těch míst vydáte, v každém případě dejte velký pozor nad studánkou, abyste nezahučeli do propadlé jeskyně.Na zpáteční cestě jsme se zastavili na pile, kde jsme měli objednané latě pro ešusovník a další táborové vymoženosti. Odnos třímetrových latí z pily do tábora se ukázal jako poměrně zajímavá, ovšem náročná činnost (myšleno na hlavu – zvenku i zevnitř).Během odpoledního výletu ke studánce se ještě výrazně oteplilo, což byl dostatečný důvod k tomu, abychom vyzkoušeli nový bazén v kempu. Zkoušeli jsme velmi dlouho a velmi důkladně, leč přežili jsme všichni (i bazén). Dokonce zbylo ještě dost sil na přípravu ohniště na večeři. V Hronově u řezníka na náměstí totiž mají výborné šunkové klobásy. V kombinaci s čerstvým podmáslovým chlebem to bylo důstojné zakončení dnešního dne.Kilometry (den/celkem): 9/9
Počasí: jasno, vedro
Nalezené keše (den/celkem) – 2/2Fotogalerie 2. 7. 2010 (Z)Den třetí. Ach, ta rána. Tedy ne, že by někde něco bouchlo. Teď se jedná o ráno. Deseti měsíci školního rozvrhu zaběhnuté a upevněné rituály se odbourávají pomalu. Tak se mohlo stát, že ještě dlouho před budíčkem už někteří táborníci seděli na lavičce pod přístřeškem. Budiž jim ctí, že byli velmi tiší. Ostatně, není se co divit, táborová pravidla jsou jednoduchá: kdo se vzbudí před budíčkem, chová se tak, jako kdyby byl ještě v hlubokém bezvědomí – tedu potichu. Následky porušení tohoto pravidla jsou celkem jednoduché a srozumitelné – výlet dotyčného ranního ptáčete do potoka.Třetí den má být co do námahy nejmírnější, a tak po snídani (čerstvé houstičky s Apetitem šunka&zelenina, v táborovém slovníku se tento taveňák označuje přívlastkem „se zelenou šunkou“ – výrobce promine, rodiče nechť se nevyděsí – to vůbec není označení hanlivé, ba právě a přímo naopak – z táborové zásobárny obvykle zmizí nejdříve) kromě různých dokončovacích a zvelebovacích činností přiletěla také intelektuální smršť v podobě bludišťat. Asi tak před jedenácti lety je pro nás nakreslila (!) geniální Rolnička Anička. Kamarádka Jana o nich (ovšem v dobrém) říká, že vypadají jako rozšlapaný mozek :-), ostatně, posuďte sami ve fotogalerii (Z).Odpoledne jsme očekávali příjezd Anety a další program tedy pokračoval o něco později. Jak je z téže fotogalerie patrné, někteří účastníci tábora si krátili čas pokusy o sebedestrukci na napnuté pásce. To, co na první pohled vypadá naprosto jednoduše, je ve skutečnosti téměř neproveditelné. Snad jenom ten leh... S ohledem na kratší čas, který nám zbyl na dnešní mimotáborovou akci, jsme se tentokrát vypravili jenom jednu stanici vlakem do Police nad Metují, kde jsme měli v plánu ulovit další keš. Vlastně jsme si mysleli, že to bude jenom jedna stanice vlakem. Jenomže pro získání souřadnic, kde je uložený poklad (finálka), bylo nejprve nutno najít první „zastávku“ (stage). Ta byla uložena kdesi na nádraží Police nad Metují a nutno poznamenat, že byla (a je) uložena geniálně. Všichni jsme kolem ní chodili a trvalo nám asi 40 minut, než jsme ji celkem náhodou objevili. Ovšem uvedené souřadnice nás zavedly několik kilometrů od nádraží až za Polici nad Metují. Ještěže existují autobusy, protože jinak bychom asi odlov finálky s ohledem na pokročilou dobu museli vzdát. Okolí místa, kde je uložená finálka je opravdu překrásné až neuvěřitelně, přístup k samotnému úkrytu je pak dosti krkolomný a za deště nebo po dešti pravděpodobně nedosažitelný bez toho, aby matička Země zanechala své výrazné stopy na oděvech lovců.Na zpáteční cestě jsme ještě jen tak jako zákusek ulovili keš s názvem Hrnčířův jasan. Odlov byl snadný i proto, že na místě jinak dosti frekventovaném nebyla vzhledem k pokročilé době ani noha.Odpolední lov byl náročnější, než jsme si původně představovali, pročež si táborníci k večeři vymohli opět hustolívku (viz 1. 7. 2010), tentokrát doplněnou ještě něčím na zakousnutí.Kilometry (den/celkem): 4/13
Počasí: jasno, vedro, ráno 11 °C, přes den 41 °C
Nalezené keše (den/celkem) – 2/4Fotogalerie 3. 7. 2010 (D),
Fotogalerie 3. 7. 2010 (Z)Vysvětlení k fotogaleriím: na některých obrázcích jsou dobře patrné následky odpoledního horka na vedoucích (Z), ta exotická rostlina roste v Polici nad Metují na nádraží (Z)Na dnešní den jsme naplánovali první celodenní mimotáborový výlet. Tentokrát jsme se vydali do míst, kam ještě žádná naše táborová noha za celou dřevíčskou historii dosud nevstoupila, neboť naším nejvzdálenějším cílem byla Buková hora na česko-polských hranicích.Vlakem jsme se dovezli do Teplic nad Metují. Dneska jsme nemuseli jít z „Hlavního nádraží“ pěšky, ale dojeli jsme až do města – tenhle přípoj naštěstí ještě nestačil nikdo zrušit.Z Teplic jsme vytrvale stoupali, zpočátku mezi domky, později cestou v polích a loukách. Chvílemi, když se cesta dostala mezi dlouhé a táhlé stráně, to vypadalo, jako když jsme na konci světa a za hřebenem už vůbec nic není. Netrvalo dlouho a výprava si vyžádala první oddechový čas. Měli jsme za sebou x kilometrové vytrvalé stoupání. Počasí bylo sice ideální na koupání, teploměr ukazoval něco kolem 40 °C, ale na výlet do hor to nebylo úplně ono. Naštěstí jsme za chvíli vešli do lesa a docela dlouho tam zůstali.Prvním záchytným bodem byla Vernéřovická studánka. V listingu (popisu kešky a jejího okolí) se psalo o tom, že v blízkosti se nachází kostel a stanový tábor. Obojí jsme našli bez problémů. Kostel se objevil náhle vedle cesty, jakoby vystoupil z lesa. Stanový tábor byl nepřehlédnutelný a vzhledem k času oběda i nepřeslechnutelný. Táborníci byli ovšem natolik zaujati vlastním ešusem, že nám nevěnovali žádnou pozornost. Což bylo dobře, protože studánka byla hned vedle jídelny a keška jenom o pár metrů dále. Odlov tentokrát nebyl moc náročný, i když chvíli trvalo, než nás GPSka dovedla na to správné místo. Dokonce to vypadalo, jako když si z nás dělá legraci, protože obloukem naváděla na místo, kudy už jsme jednou prošli. Někteří měli to štěstí, že se mohli projít i bažinou, potokem a bahnem :-)Od studánky nás po pár metrech čekal nejnáročnější dnešní „výstup“ na Bukovou horu. Zároveň s ním ale také jeden ze světlých okamžiků tohoto dne – oběd. Čas oběda dle našeho táborového režimu dne sice dávno minul, už když jsme lovili keš u studánky, ale dřív se vhodná příležitost nenašla. Pravda, taky jsme se mohli vmísit mezi obědvající táborníky, ale absence ešusů by nás nejspíš prozradila.Oběd jsme si užili jiným způsobem. Po cestě, u které jsme seděli, za dobu oběda projelo na kole (směrem dolů) nebo se proplazilo s kolem v ruce (směrem vzhůru) několik cykloturistů. Reakce některých z nich na nabídku, aby s námi poobědvali, a na nabízený krajíc byly velmi zajímavé. Nakonec jsme tedy obědvali sami. Tentokrát bylo na výběr ze tří chodů: chleba s koněm, chleba se psem a chleba s bylinkovou pomazánkou. Co se prvních dvou chodů týče, rodiče a nezasvěcení nechť se skladbou jídelníčku příliš nevyděsí – pro podrobnosti doporučujeme navštívit náš táborový slovník (odkaz zde najdete později, zatím je ve výstavbě). Bylinky jsme zařadili do jídelníčku poprvé pokusně – setkaly se s kladným ohlasem, tak máme pro příští tábor další zpestření.Nejhorší stoupání na nás teprve čekalo. Cesta vedla sice v krásném prostředí, ale měla dosti nevlídný štěrkový povrch. Naštěstí krpál nebyl moc dlouhý a my jsme se postupně sešli na nejvyšším místě dnešní trasy. I tady, kousek od památníku na Bukové hoře, je schovaná jedna keška. Chvilku odolávala, jak se na správnou keš patří, ale nevydržela. Odměnou jí byl vyleštěný kousek křišťálu.Zpáteční cesta do Teplic už nás vedla trvale s kopce (kupodivu :-)) a nesla se ve znamení fotografického šílenství. Aničce se totiž dostal do ruky jeden z foťáků, a tak vznikla celá série fotografií. S ohledem na dostupný prostor je zde však neuvidíte zdaleka všechny.V Teplicích jsme po konzultaci jízdního řádu usoudili, že nemá cenu hnát se na vlak, který bychom možná stihli, ale nejspíš za cenu velmi vyplazených jazyků. Místo toho jsme zvolnili tempo a zvolili příjemnější program, než je úprk na vlak ve čtyřicetistupňovém vedru. Navštívili jsme místní občerstvení a chvíli relaxovali kousek od náměstí u Metuje. Jak dokládají dva obrázky z fotogalerie (D), někteří měli snahu dostat se do vody za každou cenu a bylo jim jedno, jestli po zádech nebo po břiše.Od Metuje jsme se ještě na chvíli přesunuli k dřevěnému hřišti v parku. Zde se – opět podle fotogalerie (D) – může zdát, že jsme se rozmnožili o jednoho člena. Zdání však klame – dítko v oranžovém tričku už na hřišti bylo před námi. Holčička nám velmi názorně předvedla, jak se zachází s houpačkou. Chvílemi to vypadalo, že pravděpodobně i se sedátkem odletí na Bukovou horu nebo na Čápa (v závislosti na směru pohybu), nebo že se i se sedačkou namotá na horní trámek :-) Naštěstí se nestalo ani jedno ani druhé.Zpáteční cesta už probíhala bez zvláštních a záznamuhodných událostí. V táboře na nás čekala večeře... ne, nic na nás nečekalo. Tedy vlastně čekala, ale v syrovém stavu. Zatímco táborníci procházeli v umývárně civilizačním procesem, probíhala příprava večeře. Na tomto místě však nelze vynechat poznámku o dnešním druhém jídelním pokusu. Ten první u oběda nám vyšel, ten druhý u večeře již méně. S firmou Hamé máme výborné zkušenosti. Tentokrát nám uvařila španělské ptáčky, leč ty se opravdu moc nepovedly. Náplň ve formě „paštiky“ chutnala tak nějak plastově a sluší se dodat, že ani kuchař si dnes po sobě sám nedojedl – a to už je co říct, jak pravil kdosi z táborníků.Kilometry (den/celkem): 14/27
Počasí: jasno, vedro, ráno 8°C, přes den 44°C
Nalezené keše (den/celkem) – 2/6Fotogalerie 4. 7. 2010 (D),
Fotogalerie 4. 7. 2010 (Z)Po včerejším trochu náročnějším výletě jsme pro dnešek (alespoň pro dopoledne) zvolili vnitrotáborovou činnost. Ano, zní to neuvěřitelně, ale i Rolnička má své vlastní vnitro.Snídaně byla z pohledu táborníků zcela jedinečná, z pohledu výživových hodnost již méně - čerstvý hronovský podmáslový chléb s nutelou. Někteří strávníci kvůli tomu dokonce byli ochotni i vylézt ze stanu podstatně dříve, než je jejich dobrým zvykem, aby mohli sledovat přípravu, zda právě na tom jejich krajíci není o nějakou tu desetinu milimetru tenčí vrstva.Jak již bylo výše řečeno, dopolední program se tentokrát odehrával v táboře. Hlavně s ohledem na počasí, neb opět (stále) bylo neuvěřitelné vedro. Díky tomu však vzaly za své původní plány na pohybově a energeticky méně náročnější činnost (po včerejším celodenním výletě). Stoupající teplota nás opět přiměla k velmi podrobnému průzkumu „našeho“ bazénu (kupodivu jsme byli jediní, kdo ho využíval, což nám ovšem vůbec nevadilo). Zkoumali a testovali jsme velmi důkladně, dlouho a náročně. O tom se ostatně můžete přesvědčit ve fotogalerii (Z), kde je větší množství vodní dokumentace. I když na některých fotkách to vypadá, že vedoucí nebo někteří táborníci jsou na pokraji sil, životní funkce začínají mizet a smysl celého snažení by se dal shrnout do věty „utop, koho můžeš“, přežili nakonec všichni. V tomto ohledu dostává předcházející poznámka v závorce poněkud jiný smysl, protože při pohledu na neskutečně řádící Rolničku v bazénu se pravděpodobně nikdo jiný neodvážil riskovat život tím, že by se jenom přiblížil k bazénu, neřkuli že by vlezl dovnitř.Dopolední činnost měla ještě jeden zásadní důsledek. I přes energetickou vydatnost dnešní snídaně a vysoké teploty bylo nutno poopravit představy o dnešním lehkém obědě. Komentáře typu „měli jsme mohutnou a vydatnou snídani (opravdu!!!)“ nebo „v takovém horku stejně nikdo nebude mít hlad (CHA)“ se ukázaly býti naprosto zcestnými. Takže místo lehkého polévkového oběda jsme nakonec vařili guláš jak pro dřevorubce. Zmizel beze stopy... Návod na přípravu táborového guláše najdete časem v naší kuchařce.Odpoledne se nepatrně ochladilo, tedy aspoň teploměr to tvrdil. Vydali jsme se tedy na další lov do míst, která zatím moc prozkoumaná nemáme. Přes Jírovu horu jsme se doplazili až ke kapličce na Rokytníku. Plazením se tentokrát nemyslí způsob, ale rychlost pohybu. Za Jírovou horou jsou totiž překrásné louky a stráně, které opravdu není možné jenom tak proběhnout, zvláště pak, když a) je to dokopce a b) ruka drží fotoaparát. Pravda, pro některé byla i tato rychlost pohybu mírně řečeno přehnanou. Ale nebylo kam spěchat, na focení bylo dost času a v obou fotogaleriích najdete několik obrázků, ze kterých je vidět, jak je u nás krásně.Keše jsme tentokrát měli v plánu dvě. První (Jírova hora) byla u jednoho z bunkrů bývalého pohraničního opevnění – tady už to byly spíš jenom zbytky obvodových zdí. Bez nápovědy bychom krabičku asi nenašli.Ke druhé keši (Kaplička Rokytník) jsme to měli kousek dál do míst, kde jsme ještě nikdy předtím nebyli. Cestou nás potkaly překrásné náprstníky, které oko fotografovo nemohlo nechat bez povšimnutí. GPSka nás vedla na místo, které zdálky vypadalo, že tam vůbec žádná krabička být nemůže a už vůbec ne v uvedené velikosti. Leč při bližším ohledání terénu a upřesnění cílových souřadnic se nabízelo jedno jediné místo. Hmmmm. Tak kdo má dost odvahy, aby se tam vydal? Anička se moc dlouho nerozmýšlela a už zkoumala dotyčný objekt takříkajíc „zevnitř“. Tady už fotodokumentovala jenom Zuzka – schválně, jestli poznáte dotyčné dvě fotografie.Na zpáteční cestu jsme se vydali poměrně rychle, protože z vyhlídky u keše bylo krásně vidět, jak se na nás ženou mraky, které se vůbec netvářily přátelsky. Měli jsme na výběr ze dvou variant, kudy se dostat na silnici: ta první byla popsaná celkem dobře v listingu keše, ovšem autor neopomněl zdůraznit cosi o cestě přes soukromý pozemek a volně pobíhajícím pejskovi velikosti telete, ta druhá vedla zpátky do kopce, kudy jsme přišli, a pak bylo nutno se spolehnout na aktualizované mapy v GPSce a orientační smysl, protože tudy dál už žádná cesta nevedla. Vzhledem k tomu, že jsme neměli v úmyslu poskytnout neznámému psisku sebe jako večeři, zvolili jsme variantu druhou.Regenerace sil, kterých po návratu do tábora už moc nezbylo, proběhla během očistného procesu ve sprše a následné lehké (!) večeře poměrně rychle. A tak jsme po večeři ještě mohli zamíchat žetony a zahrát si čtyři různé varianty táborového binga. Škoda, že se na fotografiích (Z) nedají zachytit doprovodné zvuky. Zvláště pak hra, při které bylo jediné dovolené hlasité slovo BINGO, byla v tomto směru velmi pestrá – jeden by nevěřil, jak širokou zásobu zvuků a grimas mají někteří jedinci – ostatně posuďte sami alespoň obrazovou část (závěr fotogalerie (Z) pod pruhovanou plachtou).Kilometry (den/celkem): 8/35
Počasí: jasno, vedro, ráno 10°C, přes den 39°C
Nalezené keše (den/celkem) – 2/8Fotogalerie 5. 7. 2010 (D),
Fotogalerie 5. 7. 2010 (Z)